Vladímíre, jak jste dostal k fotografování a co Vás na tom nejvíce baví?
K fotografování jsem se dostal úplnou náhodou a zajímavostí je, že ze začátku jsem krajinu vůbec nefotil. Od malička mě to táhlo k letectví, a když jsem jednou na jednom letišti viděl několik fotografů, kteří mají fotoaparáty s těmi velkými objektivy, napadlo mě, že by mě také mohlo bavit fotit letadla. A tak jsem ke svým čtrnáctým narozeninám dostal svůj první fotoaparát Nikon D3300 se základním objektivem a za nějaký čas jsem si za našetřené peníze dokoupil teleobjektiv Tamron 70–300 mm. Přibližně 1,5 roku jsem se věnoval fotografování letadel, a protože mě vše táhlo k létání víc a víc, začal jsem si ve svých šestnácti letech dělat pilotní licenci. Paradoxně, jak jsem tu licenci dodělal, z ničeho nic mě najednou focení letadel přestalo bavit. Ale samotné focení ne. Mezi tím jsem zkoušel fotit například i města, přírodu, květiny, a tak jsem se potupně dopracoval k tomu, že nejvíce mi je blízká právě krajinářská fotografie. Jinak co se týče toho létání, tak dodnes létám ve svém volném čase na kluzácích a přibližně dva a půl roku létám i s motorovými letadly rekreačně po České republice.
Z Vašeho portfolia je jasné, že i nyní se věnujete především krajinářské fotografii. Chtěl byste se do budoucna věnovat i jiným odvětvím jako je např. focení portrétů?
Tak konkrétně když se budeme bavit o těch portrétech, tak ty už jsem zkoušel několikrát. Dokonce pár jich bylo natolik povedených, že jsme je nechali vytisknout. Na portrétních fotografiích se mi líbí, že se tím podle mého názoru dá do jisté míry i uživit, pokud se prosadíte, což už není v dnešní době úplně jednoduché. Například u krajinářské fotografie si to představit nedovedu, že bych se tím uživil. Prakticky každý, kdo má lepší mobil, krajinu fotí. Jinak portréty fotím, jen když mě o to poprosí někdo ze známých, ale jinak se do budoucna věnovat portrétům neplánuji. To bych se tím musel chtít začít živit a říct si, že do toho dám všechno, ale zatím to tak necítím. Nyní mě opravdu baví ta krajina. Mám rád ten klid, když je tam člověk sám, nic ho nevyrušuje a ještě si většinou udělá hezkou procházku.
Kde berete inspiraci na focení?
Sleduji spoustu fotografů, hlavně zahraničních, ale inspirací je mi především webová platforma www.500px.com. V této internetové galerii fotografií si vždy vyhledám lokalitu, kam se chystám jet a vytipuji si místa. Co se týče samotných fotografů, tak sleduji ruského fotografa Daniela Kordana, který fotí mimo jiné i pro National Geographic. Z české scény je mi inspirací Martin Rak, jeden z nejznámějších českých krajinářů a pak Miroslav Sekyra, který mě přivedl na fotografování Šumavy. Fotografie Miroslava Sekyry najdeme na Facebooku na profilu Čarovná krajina. Určitě doporučuji. Právě díky němu jsem přešel na Fujifilm. To jsou takový tři hlavní fotografové, kteří mě něčím naplňují a motivují stále něco fotit. Ono je totiž pořád co fotit, jen si to člověk musí najít, a to se mi právě líbí. Jinak občas si na Instagramu ukládám fotky, které mě něčím inspirovali. Nedávno mě velice zaujal italský fotograf Marco Grassi, od kterého se mi velmi líbí fotky z Patagonie. To je opravdu nádhera.
Mnoho Vašich fotografií je vyfocených za východu slunce. To znamená, že musíte dorazit na místo ještě za tmy. Jak jste na tom se vstáváním v těchto brzkých ranních hodinách a jak probíhá plánování takového fotografování?
Když plánuji fotit východ slunce, tak většinou den dopředu hlídám předpověď počasí v několika různých aplikacích. Sleduji, zda bude inverze, jestli je pravděpodobnost, že slunce bude opravdu vidět, nebo zda nebude foukat příliš silný vítr. Stejně je to, ale jen předpověď a počasí vždy překvapí a je vše jinak. Rád bývám na místě fotografování přibližně 40 minut před samotným východem, protože chvíli mi vždycky trvá, než najdu vhodnou kompozici. Navíc je tzv. modrá hodinka, a když je zajímavá oblačnost a je například ještě sníh, tak světlo krásně odráží stíny do toho sněhu. Samotný východ slunce je rovněž vážně nádherný. První sluneční paprsky krásně osvětlují celou krajinu, nasvítí sníh, stébla trávy, kameny, ale samotná obloha už není dle mého názoru úplně hezká. Pro mě je nejkrásnější obloha těsně před tím, než slunce vyjde. Když jedu na některé místo fotit už poněkolikáté, stačí mi být na místě před svítání třeba jen 20 minut. Jinak když chystám fotit Šumavu, tak ráno vstanu přibližně 2,5 hodiny před svítáním. Asi tak do hodiny dojedu na místo a pak ještě záleží, jestli jdu hodinu nebo dvě na místo focení. Většinou se snažím najít nějaký kompromis, abych nešel třeba tři až čtyři hodiny na kopec a pak z toho nebylo nic. Jinak brzké vstávání mi nevadí. Je to hodně o zvyku a pro mě to znamená i příjemné probuzení. Jakmile se nahoře na kopci převlékám do suchého oblečení, probereme mě studený vzduch. Vyčistím si u toho hlavu a je to pro mě takový útěk od reality. Člověk vypne a soustředí se jenom na to, co je v daném okamžiku na tom místě.
Stalo se Vám někdy, že předpověď počasí nevyšla podle radaru a z takového rána jste si neodnesl ani jednu fotku?
Tak touto otázkou jste se krásně trefila, protože přesně tohle se mi stává tak z 80%. (smích) A nejen kvůli počasí. Občas se mi stane, že třeba několikrát fotím jedno místo a nejsem s tím spokojený. Například nejsou žádné mraky, a to se mi nelíbí, tak smažu všechny fotky. Pak se na to samé místo vrátím ještě několikrát, přičemž jdu hodinu nahoru a zase je zataženo. Teď v zimě jsme chodili s kolegou fotit na jeden šumavský vrchol, kde to vypadalo nadějně. Celkem jsme tam byli třikrát po sobě. Šli jsme dvě hodiny nahoru a hodinu a půl dolů a nemáme ani jednu fotku. (smích) Ale to už nikdo nevidí, proto já k těm fotkám vždycky rád napíšu nějaký ten popisek, aby bylo vidět, že za každou mojí fotkou je nějaký příběh. To je taky důvod, proč na Instagramu nemám tolik fotek a dlouho jsem tam nic nepřidal, čekám na ty správné podmínky. Je to ale hodně dáno i samotnou Šumavou. Nedávno jsem byl fotit také v Českém Středohoří a byla to příjemná změna oproti Šumavě. Tam se mi podařily asi tři fotky, které jsem zveřejnil.
Na Vašem Instagramu je několik posledních fotografií ze Šumavy, ale v době před pandemií jich tam spoustu máte hlavně z ciziny. Je to tak, že raději jezdíte fotit do zahraničí?
Já hrozně rád cestuji. Baví mě poznávat nové země, kultury a zvyky místních lidí, což teď kvůli Covidu bohužel nešlo. Proto jsem poslední rok začal fotit především Šumavu, kterou mám za kopcem. V zahraničí jsem byl naposledy fotit v Budapešti. Pro mě je Budapešť jedno z nejhezčích měst v Evropě. Nejvíc magický je pohled na večerní Dunaj, když se nad ním rozsvítí všechna ta světla. Navíc to není zas tak daleko, dá se tam dojet autem i na víkend. Nyní už je to přes rok a čtvrt, co jsem nevytáhl paty z Čech, bohužel.
Pokud tohle léto už bude trochu příznivější ohledně cestování, máte v plánu někam vyrazit?
Děkuju za tuhle otázku, protože jsem na to právě myslel, že bych o tom rád mluvil. (smích) Už od prosince plánuju navštívit Madeiru nebo Tenerife kvůli fotografování mléčné dráhy. Na Madeiře jsem byl poprvé s rodinou v mých šestnácti letech na dovolené, ale bohužel z tohoto výletu mám jen dvě fotografie. Byl jsem tam právě v době toho zlomu, kdy jsem přestal fotit letadla a začínal jsem s fotografováním krajiny. Od té doby mám obrovskou touhu se tam vrátit, protože je tam opravdu nádherně a ne nadarmo se Madeiře říká ostrov věčného jara. Už tam mám vytipovaných několik míst k focení. Navíc tam mám jednoho kamaráda, který mi poradil, a navíc mě odkázal i průvodce, který mě vezme na místa, kam turisté tak často nezavítají. Na Madeiru jsem chtěl vycestovat s kamarádem už letos v březnu, ale nakonec to nevyšlo, proto teď sháním nějaký last minute a vůbec netuším, zda to dopadne. Je zajímavé, že do dubna tam skoro nikdo nejezdil a teď najednou jsou všechny ubytovací kapacity plné. Když tak to zkusím příští rok. Na podzim bych pak chtěl ještě navštívit italské Dolomity. Tam jsem ještě nikdy nebyl a láká mě to.
Existuje nějaké místo, kam se rád vracíte fotit?
Rád se vracím do Budapešti a teď se těším, až znovu navštívím Madeiru nebo Kanárské ostrovy. Dokážu si představit, že na Madeiru se vrátím klidně i pětkrát za focením, protože mně to tam opravdu hodně učarovalo. Když jsem tam byl tehdy s rodiči, našel jsem si každé ráno na mapě místa, která bych rád viděl a za ten den jsem nachodil bez problému i 22 km. Sice bylo horko, ale krása té přírody mě hnala a motivovala k tomu objevovat další a další místa toho ostrova.
Jaké vlastníte fotografické vybavení a který objektiv nejraději používáte?
Momentálně vlastním tělo Fujifilm X-T3 a objektivy Fujinon XF 16mm f/1,4 R WR, Fujinon XF 55-200mm f/3,5-4,8 R LM OIS a Fujinon XF 10-24 mm f/4 R OIS WR. Na krajinu nejraději používám právě širokoúhlý objektiv 10-24 verze 2. Díky "širokáči" dostane kompozice úplně jiný rozměr. Místo nebo dokonce předmět dokáže při správně zvolené kompizici tak zmenšit, že se občas nestačíte divit. To výsledné fotografii dost pomůže. Pevnou 16tku používám hlavně na focení noční oblohy. Musím pochválit vynikající kresbu. Teleobjektiv 55-200mm jsem zvolil hlavně proto, že je velmi malý a lehký. Díky tomu si skoro pokaždé najde místo v batohu. Ale používám ho minimálně.
Plánujete své fotografické vybavení v nejbližší době rozšiřovat?
Poslední dobou mám zálusk na dva objektivy a to Fujinon XF 70-300 mm f/4-5,6 LM OIS WR a Fujinon XF 18mm f/1.4 R LM WR. Ta „osmnáctka“ se mi líbí opravdu hodně, mám v plánu ji jednou vyměnit za „šestnáctku“.
Jak obvykle vypadá Váš post proces fotek?
Fotografie upravuji v programu Adobe Lightroom. Tam udělám pouze základní úpravy jako je ořez fotografie, srovnání horizontu, vyvážení bílé barvy, spojení více fotek dohromady nebo odstranění chromatické aberace. Pokud po těchto základních opravách má smysl fotku hnát dál, tak otevírám Adobe Photoshop a začne takový trochu masakr. (smích) Přemýšlím a zkouším, co by se dalo udělat a zda se mi to líbí nebo ne. Tam už je to opravdu hodně o detailech. Proto jednu fotku upravuju klidně i 4 hodiny, což je na můj vkus docela dost, ale na druhou stranu je podle mě lepší postupovat po minimálních úpravách a dostat se tak do uspokojivého výsledku, než mít například úplně žlutou fotku, na kterou ve skutečnosti nezasvítilo ani na chvíli sluníčko. Občas fotku upravuji postupně i několik dní, protože nad ní stále přemýšlím. Na Instagram se tak dostane třeba až za měsíc nebo déle. Do té doby se k ní totiž ještě několikrát vrátím.
Co říkáte na HDR techniku? Používáte ji jako krajinářský fotograf?
HDR technika je trochu sporné spojení. HDR do češtiny přeložíme jako vysoký dynamický rozsah. Díky této metodě dokážeme pozorovat detaily ve tmavé i ve světlé části scény, tak, jak by pouhým okem nebylo možné. Například scény v protisvětle během východů a západů slunce. Já si ve svém foťáku nastavím sérii expozičního bracketingu a většinou nafotím tři snímky. Poté tyhle dvě nebo tři fotky spojím v Lightroomu metodou HDR, popřípadě ve Photoshopu tzv. fůzí expozic. V tomto bodě mám občas pocit, že mnoho lidí začne přehnaně vytahovat stíny a stahovat světla. Tím fotka začíná být tzv. plochá. Na fotce často není ani žádné tmavší místo a tím vzniká časté spojení "Hele to je HDRko to je hnus" (smích). Já fotografie sice spojím metodou HDR, ale pak je redukuji, aby ten efekt nebyl tak silný a snažím se, aby fotka vypadala přirozeněji a jemněji. Pokud fotím panorama, používám manuální prolnutí expozic, kde se dá vybrat, ve které části bude fotka tmavá a kde světlá. Pak je to hodně o maskování ve Photoshopu. Někdy používám také program na spojování panoramat PTGui, kde se dá nastavit fúze všech použitých expozic a podle mě je to šetrné a fotka ve výsledku vypadá přirozeněji.
Při našem rozhovoru jste se zmínil, že stále nejste s fotografiemi úplně spokojený. Co byste chtěl do budoucna zlepšit?
Co se týče krajinářské fotografie, tak dle mého názoru tam je vždycky co zlepšovat. Například už jsem se zlepšil v tom, že více nad fotografií přemýšlím, než ji vyfotím. Dříve sem „nacvakal“ velké množství fotek a pak doma vybíral ty, které se dají použít. Ale poslední pár let se opravdu snažím přemýšlet nad kompozicí, protože zmáčknutím spouště to teprve všechno začíná. Také jsem se naučil mít předem rozmyšleno, jak chci, aby fotka vypadala. Dříve jsem měl problém, že po otevření fotky v Lightroomu jsem vůbec nevěděl, jaký má být výsledek. Ale i tak bych si velmi rád zlepšil úroveň post procesu. A co se týče kompozice, tak tam je určitě také co zlepšovat, ale u focení krajiny udělají tak 50 – 60% právě podmínky. Co, ale poslední dobou sleduji, tak lidi nejvíce zaujme přesaturovaná fotografie bez jakéhokoliv smyslu. Holt je to asi dobou. Zdá se mi, že právě krajinářská fotografie je mnohdy ze strany ostatních nedoceněná a často podceňována.
Jak byste sám sebe popsal jako fotografa?
Jsem vášnivý hobby fotograf, který se snaží žít tak, aby se nenudil, nerad sedí na jednom místě a má chuť neustále objevovat nová místa.
Co byste vzkázal začínajícím fotografům?
Tak to vím zcela přesně. Mějte trpělivost a hlavně foťte. Sám už jsem chtěl několikrát skončit s focením. Byl jsem mnohokrát frustrovaný, že všeho nechám, protože krajinářská fotografie je podle mého názoru nedoceněná. A pak taky najít si parťáka, který vám fotky upřímně zhodnotí.
__________
Vladimír Hammer
Web: vladimirhammer.cz
Instagram: @vladas_hammer
Facebook: Vladimir Hammer Photography
