Pevninu lze rozdělit na šest částí plus soustroví Galapág. Během našeho pobytu jsme omezili naši cestu na střední pruh, který pokrývá 3 regiony Northern Highlands, Central Highlands, Cuenca a Southern Highlands.
Asi nejzásadnější věcí, která mne stále motivuje k cestování, je možnost setkat se s místními lidmi, poznat jejich zvyky, tradice a celkově rozšiřovat si svoje obzory v pohledu na svět. Ekvádor v tomto směru nebyl výjimkou. Během naší cesty jsem potkali opravdu úžasné lidi, kteří nás naprosto okouzlili svou pohostinností a otevřeností.
Provincie Chimborazo
Provincie Chimborazo byla neoficiálním začátkem našeho kulturního programu a jak si asi umíte představit, byl jsem z této části opravdu nadšený.
Tato část naší cesty byla jedinná, kterou jsem rezervoval předem u společnosti Pure Ecuador. Oproti jiným cestovkám, které nabízely ve směs to samé, jsem objevil pětidenní itinerář, který byl zaměřen spíše na životní prostředí a kulturu než na "zip line", "bungee jumping" nebo jiné adrenalinové sporty, což není zrovna náš šálek kávy. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že je to spojené s věkem, ale to jsou jenom pomluvy. :)
Jednou z prvních komunit (vesnic), které jsme navštívili během našeho pětidenního programu, byla komunita La Moya.
Pohostinnost a smysl pro humor těchto lidí byly tak srdečné, že si vysloužili místo v mém srdci do konce mého života. I přes můj zjevný deficit španělštiny jsme si spolu užili spoustu legrace. :)
Na těchto místech je vždy vidět a cítit, jak neúměrná je pohostinnost a vřelost lidí s jejich bohatstvím. Velmi často nejvíce pohostinní jsou právě ti, kteří mají sami velmi málo.
Už při focení tohoto snímku (dole) jsem věděl, že bude horkým adeptem na "top foto" z naší cesty a měl jsem pravdu.
Domorodý zvířecí trh Guamote
Zvířecí trh v Guamote je jeden z největších a nejtradičnějších trhů v Jižní Americe. Každý čtvrtek lidé z komunit přicházejí prodávat své ovoce, prasata, morčata, krávy, klobouky, oblečení a další home made výtvory. Můj plán navštívit zvířecí trh v Otavalu, bohužel z časových důvodů nedopadl, proto jsem se na Guamote opravdu hodně těšil.
Bohužel načasování naší návštěvy nebylo úplně nejlepší. Večer před cestou nám začalo být dost nevolno a přes den se to jen zhoršovalo. Našemu zotavení příliš neprospíval ani silný zvířecí odér, znásobený kombinací horkého vzduchu a zvířecích výkalů…
Multitasking dad v akci! Kdo říká, že muži nezvládnou dělat víc věcí na jednou...? Tady je živoucí důkaz. :)
Legrační, kdykoli vidím tuhle fotku, připomene mi to dvě věci: moje dětství na statku, alte také legendární brigády ve Skotsku.
Spojení lidí a zvířat je v Ekvádoru (obvzláště na venkově) zřejmé takřka na každém kroku. Samořejmě jedním z hlavním důvodu je fakt, že Ekvádor stále zůstává zemedělskou krajinou a chov zvířat je jeho nedílnou součástí.
Sledovat, jak se se zvířaty na těchto trzích někdy zachází, nebylo v některých případech úplně příjemné. Na druhou stranu je třeba podotknout, že pokud bych byl v kůži některého ze zvířat a měl se rozhodnout mezi životem ve velkochovu, za celý svůj život nespatřit denní světlo, nebo životem těchto zvířat z trhu, tak mám celkem jasno.
Vidět v dobách Covidu tolik lidí pohromadě se zdá téměř bizarní, ale ve srovnání s některými západními zeměmi byli Ekvádorci opravdu velmi zodpovědní a většina z nich měla masku.
Mashua
Naše další nezapomenutelná zastávka byla v malé výrobně jogurtů s názvem „Yogurt Mashua“. Tento projekt byl založen sdružením dvaadvaceti žen (16 až 78 let) za účelem výdělku, ale také zachování tradic místní komunity. Jak jsme později zjistili, mashua je zvláštní druh kvetoucí rostliny z čeledi Tropaeolaceae. Pěstuje se především pro své jedlé kořeny (hlízy) s vysokou nutriční hodnotou a antioxidační účinkem. Tento zázračný kořen se v této výrobně mixuje společně se 100% bio jogurtem. Bohužel jsme ho díky naší žaludeční nevolnosti nevyzkoušeli, ale jsem si jist, že chutnal skvěle.
Mashua je známá také pro své domnělé anti-afrodiziakální účinky. Podle Wikipedie inčtí císaři podávali mashuu svým vojákům, „aby zapomněli na své manželky“.
Zde můžete vidět hlízy Mashui v jejich původní podobě.
Nejsem si jistý, jestli jsem to už zmínil v jednom z předešlých článků, ale tentokrát jsem si s sebou vzal malou tiskárnu od Instaxu díky které jsem mohl zanechat malou vzpomínku v podobě tištěné fotky. Když jsem dětem, ale i dospělým vytiskl byť pouze malé instaxové fotky, nebylo pochyb, že fotka na papíře "is not dead". Někdy jsou to právě malé věci, které ve finále udělají největší dojem..
Přejeme hodně štěstí jogurtu Mashua a všem místním ženám, které stojí za tímto odvážným projektem. Ať se vám daří, dámy!
Casa Condor
Je to tady... nejlegendárnější místo z celého výletu. Alespoň pro mou ženu :) Jak jsem již zmínil, provincie Chimborazo byla místem, kde byl naplánovaný náš pětidenní program, který zahrnoval i ubytování na místě zvaném Casa Condor. Jednalo se o ubytovaní situované v místní komunitě se skvělým výhledem na nejvyšší horu Ekvádoru Chimborazo a v nadmořské výšce 3800 m.n.m.
Zde je třeba podotknout, že moje žena byla v režimu vysoké pohotovosti, již od té doby, kdy jsme nebyli schopni získat takřka žádné uspokojivé fotky z onoho ubytování. První dojem po našem příjezdu také úplně nepomohl. V celém areálu jsem byli úplně sami, bez signálu, bez wifi a díky zatažené obloze zcela bez výhledu. Co se týče samotného pokoje, tak pokud se na to podívám optimisticky, tak jsme měli pokoj sami pro sebe, vybavený teplými dekami a přímotopem. Očima mojí ženy ("negatron") byl pokoj velmi malý, tmavý, deky bez povlečení s příšernou koupelnou na chodbě a bez topení - pravda bude někde uprostřed. :). Takže, jak to shrnout? Moje žena nebyla ze situace zrovna nadšená a rozhodně to nijak neskrývala. Aby toho nebylo málo, tak nám ten večer začaly naše žaludeční problémy (asi nejhorší místo, jaké jsme si dokázali představit). Časté noční výlety do zcela zmrzlé koupelny byly tím posledním pomyslným hřebíčkem.
Abych byl upřímný, být sám, tak bych to asi kousnul, ale jsme tým, takže jsme se domluvili, že jakmile budeme mít signál, zkusíme najít něco, kde se budeme oba cítit dobře. Ideálně v okruhu 10 minut, abychom nemuseli jezdit daleko, což se nám nakonec i podařilo.
Casa Condor si ale nezaslouží jen kritiku, rád bych zdůraznil, že toto místo sice nabízí jen základní úroveň ubytování, ale pro mnoho lidí by to bylo naprosto dostačující. Anita (žena, která se starala o přípravu jídla) se ze všech sil snažila, abychom se cítili vítáni a za její péči bych jí tímto také rád moc poděkoval.
Třetí den v Provincii Chimborazo byla na programu názorná ukázka stříhání alpak.
Tentokrát jsme měli opravdu velké štěstí, že jsme potkali mladý francouzský pár, který nám pomohl s překladem. Díky nim jsme byli schopni porozumět alesoň části z vyprávění členů místní komunity, jejich tradicím a zvykům. Náš průvodce Olmedo byl milý chlapík, ale jeho překlad ze španělštiny do španělštiny nebyl zrovna užitečný :).
Merci boku guys!
Čekání na nový sestřih. :)
Jak to tak v Ekvádoru chodí, netrvalo dlouho než nás obklopily úžasné a zvídavé děti.
Musím přiznat, že tuhle sérii fotek mám moc rád...je velmi osvěžující vidět malé děti, jak si spolu hrají, komunikují a užívají si světa kolem nich i bez přítomnosti tabletů, telefonů nebo jiných digitálních výdobytků naší civilizace.
Jeden z místních příbytků pro farmáře(ku), který se nacházel jen pár metrů od našeho ubytování.
Názorná ukázka toho jak můžou obyčejné a zdánlivě nepoužitelné věci i nadále přinášet radost.
Babička farmářka
Tato dáma pro mne byla velkou záhadou. Ačkoliv bydlela jan pár metrů od Casa Condor, kdykoli jsem se za ní vydal, zmizela někde v poli a po celý den po ní nebylo vidu ani slechu. Naštěstí se mi na úplném konci našeho pobytu podařilo zachytit i ji, z čehož jsem měl velkou radost. Stačilo vytasit svůj nejpřátelštější úsměv a bylo to. Musím přiznat, že mých pět španělských slov vyžadovalo z jejich strany poměrně hodně fantazie, ale nakonec i přes můj komunikační handycap pochopili, kdo jsem a proč si je fotím. Teda aspoň v to doufám...
Nejvyšší místo na zemi
Nyní se dostáváme k naší největší/nejvyšší výzvě...Den po našich žaludečních problémech jsme měli v plánu částečný výstup na sopku Chimborazo. Je dobře známo, že se svými 6 263 m je nejvyšší horou Ekvádoru, ale díky své jedinečné poloze je také nejvyšším místem na Zemi - pokud se měří od středu Země nebo podle vzdálenosti ke Slunci.
Poslední obchodník s ledem v Ekvádoru
Než se ale dostaneme k samotnému výstupu, musím zmínit tohoto charismatického člověka. Jmenuje se Baltazar Ushca (77) a je to posledním obchodník s ledem v Ekvádoru. Baltazar se již více než 55 let vydává dvakrát týdně ve společnosti svých tří oslů k prvním ledovcům sopky Chimborazo.
Jeho misí bylo ručně vytěžit velké bloky ledu ze stěn ledovce, zabalit je slámou ze speciální trávy a převézt je zpět do nedalekého města a prodat místním prodejcům. Dříve se jednalo o poměrně bežný způsob obživy, ale poté co se ledničky a mrazničky staly běžným spotřebičem i mezi Ekvádorskými občany, tato profese téměř vymizela. Naštěstí pro Baltazara stále existují zákazníci, kteří i nadále mají zájem o přírodní led z Chimboraza. Jedná se o velmi úzce specializovaný business, ale existují i místa, kde např. vyrábějí 100% bio zmrzlinu vyrobenou z místních produktů a jako magickou přísadu používají právě led o Baltazara. Místní obyvatelé konzumují led také pro jeho blahodárné až mystické vlastnostni. Podle andské mytologie je tato sopka nejvyšší bytostí, která chrání lidské bytosti před jakýmkoliv zlem a léčí jejich nemoci.
Pro mne bylo zcela k neuvěření, jak dlouho dokázal Baltazar udržet tento kus ledu v holé ruce bez toho aniž by na sobě dal cokoliv znát. Podle jeho slov to prý svede jenom pořádný chlap...Po mém nepříliš dlouhém pokusu můžu jenom souhlasit.
Z Baltazara se v Ekvádoru stala velká celebrita. Existuje mnoho dokumentů produkovaných místními, ale i mezinárodními médii, jako jsou New York Times, DW a další. V neposlední řadě stojí také za zmínku, že Baltazarovi se dostalo velké pocty tím, že dostal vlastní sochu v nadživotní velikosti, která je umístěna v místím muzeu ve městě Guano, kde má Baltazar svou stálou expozici o jeho profesi.
Měli jsme velké štěstí, že zrovna v době naší návštěvy (říjen 2021) byl Baltazar osobně v muzeu. Jak se nám pozdějí svěřil, práce v muzeu je během pandemie jeho hlavním příjmem. Bohužel, stejně jako u mnoha jiných, není jasné, zda se v dohledné době bude moci vrátit ke své milované profesi...
Máte náš velký obdiv, Baltazare! Je nám velkou ctí, že jsme vás mohli osobně poznat.
Výstup na sopku Chimborazo
Naším cílem bylo dosáhnout druhé horské chaty Edward Whymper Refuge ve výšce 5 000 m.
Taxíkem do 4 800 m
Abychom byli upřímní, i přesto, že byla možnost vyjet až do výšky 4 800 m autem (nebo si vzít taxi :) ) nebyli jsme si úplně jisti, zda dosáhneme touženého cíle 5 000 m. Nesmíme opomenout dva důležité faktory. Především 4 800 m je na samý začátek velmi vysoko, takže i obyčejná chůze je skutečně náročná. Výšková nemoc byla skutečným problémem již od prvního kroku, který jsme udělali. Druhou překážkou bylo, že jsme se stále zotavovali z našich žaludečních problémů...Takže naše naděje nebyly velké.
Rozhodli jsme se tedy, že na to nebudeme tlačit. Nasadili jsme své tempo a pomalu, velmi pomalu stoupali nahoru...Tentokrát (ve srovnání s výstupem na Cotopaxi) jsem to byl já, kdo trpěl. Měl jsem problémy s dýcháním a docela se mi točila hlava, ale nakonec jsme to oba zvládli!
Dali jsme to!
Děkujeme, Pachamama.
__________
Tomáš Derner
Web: tdernux.com
Instagram: @tom_tdx_traveler
Facebook: TOMAS DERNER - Tdernux Photography
Použitá technika
Fotoaparát: Fujifilm X-T2
Objektivy: Fujinon XF 16mm f/1.4 R WR, Fujinon XF 18-55mm f/2.8-4 R LM OIS, Mitakon 35mm f/0.95
