Ahoj Michale, můžeš se nám na úvod krátce představit a říct, co tě přivedlo k fotografování?
Ahoj, jmenuji se Michal a fotím asi 18 let. K tomu, jak jsem se dostal k focení, se váže jedna storka. Na jedné dovolené v Chorvatsku jsme totiž se sestrou dostali dva malinkaté foťáky. Ze začátku jsem fotil západy slunce a lodičky u pláže. To mě ale po chvíli přestalo bavit a chtěl jsem vyfotit nějaké portréty. Rozhodl jsem se proto vyfotit ségru, která se opalovala na balkóně. Řekl jsem jí: „Ségra, já tě vyfotím, úsměv!“ A ona, jak se nechtěla fotit, mi kopla do foťáku a ten spadl z druhého patra na nejtvrdší beton, co v Evropské unii existuje – na ten chorvatský. V tu chvíli se rozbil. Když jsme se vrátili do Česka, rozbil jsem prasátko a koupil si v Makru svůj druhý foťák značky Olympus.
Na svých stránkách píšeš, že se věnuješ portrétům, rodinné fotografii, svatbám, párové fotografii, komerční fotografii, ale i focení koncertů a jiných eventů. Pokud se ale nepletu, tvým hlavním žánrem je portrétní fotografie se zaměřením na mužské modely. Co tě vedlo k tomu, abys zvolil právě toto téma?
S klukama je focení vždycky větší zábava a líbí se mi jejich přístup k výsledku. Holky si rády vybírají fotografie, které potom upravím. Kluci mi ale většinou řeknou: „Hele Míšo, vyber třeba deset fotek, mně se v tom nechce přehrabovat.“ Ale to není jediný důvod, proč je fotím. Vidím v nich určitou estetiku, kterou jinde nevidím. Hodně lidí si všímá, že nefotím prvoplánově hezké kluky, ale rozhodně mají svoje charisma a kouzlo.
Jak bys popsal svou tvorbu? Co je pro tvé fotografie typické a jak k nim přistupuješ?
Moje tvorba má určitou poetiku. Snažím se do ní dávat rebélii s dávkou drivu nebo distortionu. Často své fotky spojuji s hudbou a touto tématikou. Miluji tu funkci na Instagramu, že můžu k příspěvku přidat hudbu. Je to skvělý nástroj, který dokresluje náladu a vibe. Ale to hlavní, co je pro mou tvorbu typické, je určitě černobílá fotografie. Ať už v digitálu, analogu nebo i na Instaxu, kde si rád objednávám černobílé filmy.
Kde hledáš inspiraci? Máš oblíbené autory, fotografy nebo styly, které tě ovlivňují?
Inspiraci hledám v časopisech a fotoknihách, kterých mám doma spoustu, samozřejmě i na Instagramu, ale také v jiných odvětvích než je fotografie – ať už jsou to rukodělná řemesla, třeba tvorba prstenů, která mě poslední dobou fascinuje, nebo módní návrháři či jiní kreativci. Z fotografů mě inspirují Scott West, Louis Daniel Botha, Richard Kranzin, Dmitry Maximov, Gerardo Vizmanos či Lucas Vázquez. Ale fotografka, která mě ovlivnila asi nejvíce, je moje učitelka Laura Kovanska, která už dnes patří mezi mé nejbližší přátele.
Kromě digitálu fotíš především na film. Prozradíš nám, jaký filmový fotoaparát nebo fotoaparáty používáš?
Jeden z prvních analogových fotoaparátů, které jsem si pořídil, byl Lubitel 2. Koupil jsem ho v bazaru v mém rodném městě a bylo super, že jsem k němu tehdy dostal i svitkový film. Vyfotil jsem na něj všechno – od přebalu desky kapely Caramel po snímky, které se dostaly na web PhotoVogue. Ten stejný foťák jsem si pak koupil ještě jednou, protože ho hodně používám – tentokrát jsem na něj narazil v jednom bazaru s dětským zbožím v Mariánských Lázních. Byl v netknutém stavu, tak jsem ho musel mít.
Druhý foťák, který často používám, je Minolta AL-F japonské výroby. Můj dědeček Vilém ho získal ze skladu filmové techniky v části Moravského Krumlova, které se říká Barandov. S tímto foťákem se dostal na místa, kam se jinak za železnou oponou nedostalo. Děda byl sportovec ve střelbě na skeet a jezdil po celé Evropě. Dal jsem si takový úkol – že tento foťák se bude vracet na místa, kde děda fotil za železné opony.
Zmínil jsi, že pro tvoji tvorbu je typická černobílá fotografie a o tom se můžeme předsvědčit nejen na tvém Instagramu. Máš nějaký oblíbený filmový materiál, ke kterému se rád vracíš?
Černobílý film miluji a ještě víc značku ILFORD, konkrétně HP5 Plus. Snažím se pracovat s hodnotou ISO 400. Občas fotím i na XP2, ten je také dost dobrý. Měl by se vyvolávat barevným procesem, ale zajímavé je zkusit ho vyvolat i černobílým procesem se stejnými hodnotami – negativ pak dostane fialový nádech.
Kromě klasické fotografie se věnuješ i focení na Instax. Co tě na něm baví a jak ho využíváš ve své tvorbě?
Na Instaxu mě baví různé formáty, které nutí k jiným přístupům ke kompozici. Líbí se mi i ty s černým rámečkem. Mám v tom rád jednoduchost a minimalismus, aby vynikl portrétovaný. Instax má u mě dvě roviny – buď na něj fotím portréty kluků, nebo ho beru na svatby či party. Můj nejoblíbenější formát je Square.
Pokud se nepletu, máš za sebou už víc než desítku výstav. Kde si mohou lidé tvé fotografie prohlédnout v nejbližší době?
Momentálně probíhá výstava v brněnské části Brněnský Berlín v Tiki Espresso Baru na Cihlářské 7, každou středu a pátek. Je to soubor fotografií, které byly často vidět na různých komerčních projektech. Další výstava se nachází na Zámku v Moravském Krumlově v expozici Slovanská epopej. Výstava má název Mucha & Folkart a její kurátorkou byla Tomoko Sato. Jsou tam vystavené fotografie vémyslických krojů, které jsou moje oblíbené téma posledních 5 let. Stejná výstava je také v Ivančicích v památníku Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka.
Kterou fotografii nebo projekt považuješ za svůj dosud nejdůležitější a proč?
Moje nejoblíbenější série je skoro z mých začátků. Je to fotografie See You Later s mým nejoblíbenějším modelem Vojtěchem. U této fotografie jsem si uvědomil, že chci fotit černobílé fotografie a že chci fotit muže.
Jaké máš plány nebo sny do budoucna, pokud jde o focení?
Asi celé léto jsem přemýšlel, kde vystavit moje fotografie s klukama, které fotím, a nemohl jsem najít žádné místo. Potom jsem navštívil Mint Market Brno a bavil se s jednou paní na stánku. Když jsem jí ukazoval svoje fotografie, řekla mi, že Brno asi nebude to správné místo, ale ať zkusím třeba Vídeň, Berlín nebo Hamburk. Takže pokud někdo ví o prostoru, kde by šlo vystavit tyto fotografie, budu rád, když se mi ozve na Instagramu @michalkralfoto.
Co bys poradil lidem, kteří s analogovou nebo instantní fotografií teprve začínají?
Pamatuji si na svoje začátky s analogovou fotografií. Můj největší problém byl najít správný foťák – aby byl kvalitní, těsnil, nepropouštěl světlo a měl čistou čočku. Já se třeba zamiloval do sovětských foťáků. Ty měly v té době nejkvalitnější optiku, takže když chcete začít se staršími foťáky, s Lubitelem 2 neuděláte chybu. Je dobré ze začátku dát do foťáku levnější film a vyzkoušet pár foťáků. Až najdete ten pravý, držte se ho a foťte hlavně na něj – nebo si ho pořiďte podruhé.
Co se týče Instaxu, ale vlastně i foťáků obecně, dám vám jednu radu: přistupujte k tomu s láskou a vášní. Pozorovat lidi, kteří dělají věci s vášní, je nádherné.
__________
Michal Král
Web: michalkralfoto.com
Instagram: @michalkralfoto
Facebook: Michal Král Foto
Photo by: Barbora Břečková
